Vřelý dík neznámé stařence

Moje pravidelná procházka vede lesem nad naší vesničkou. Je tam řada křižovatek a na jedné z nich skoro každý zůstane stát. Bežci si dají pausu, cyklisté slezou z kol a všichni s námi pěšáky chodí kolem křižovatky.

Dívají se na zem, na stromy, něco hledají. Zkusil jsem to také a našel jsem toho docela hodně.

První, co trkne do oka, je jezevec.

Ten se dobře snáší s divočákem

Naproti němu trůní kachna – ta je tu už hodně dlouho a její barvy se přizpůsobily okolí, takže ji člověk snadno přehlédne, přes to, že je dost velká.

V dutém pařezu našel své obydlí zajíček.

Na pařezu sedí veverka s oříškem.

Ani had nám tu nechybí.

Na stromě lze nalézt mravence, ale musí se hledat!

Kousek dál je zase stonožka.

Stromy ošetřuje zdatný datel.

Ovšem ani obyčejný vrabčák nebyl zapomenut.

Našel tu své obydlí i ptáček civilizovaný.

Nad hlavou se prohání dravý pták – nevím přesně jaký druh to je, ale vypadá dobře.

Noc symbolisuje netopír.

Turistický ukazatel opředl pavouk svou sítí.

Ve stínu odpočívá malá srnečka

Do lesa patří samozřejmě i myš

Musí se ovšem mít na pozoru před lasičkou

Nechybí ani šnek

Les je vlhký, i žába tu najde své místo

A nade vším bdí moudrá sova

Možná je těch zvířatek víc, já našel jen tyhle. Neví se, kdo je sem dává. Prý je to nějaká stará paní, která to dělá pro radost sobě i druhým. Používá materiál z lesa a louky a dává prostor své fantasii. Nic z toho nemá, jen vědomí, že lidem radost opravdu udělala. Jsem té paní vděčen. A co mě dělá radost ještě větší – už je to tu několik měsíců a nikdo nic nepoškodil ani nezcizil.

A kdo by se se mnou vydal ještě pár kilometrů, bude odměněn touto vyhlídkou:

Ta řeka dole je Rýn, mestečko vzadu vlevo je Bad Zurzach a na obzoru je Schwarzwald. Je tu perfekní ohniště s výborným spouštěcím roštem, dřeva v lese je fůra. A jak se to tu jmenuje? Docela jednoduše: Uf de Nurre. Třeba se tady jednou potkáme, udělá mi to radost.

p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 115% }