Glacier National Park - na hranici USA a Kanady

I když jsem na západě USA a kousíčku Kanady najezdil pár tisíc kilometrů, musím poctivě říci, že Ameriku neznám. Rozhodně nejsem odborník na tamnější poměry; tyhle blogy jsou pouhé dojmy z cest. A určitě dojmy hodně povrchní.  

Před odjezdem do Kanady jsme se chtěli podívat do Glacier National Park na hranici mezi Kanadou a USA ve státě Montana. Měli jsme trochu smůlu, protože počasí, které nám doposud neskutečně přálo, se začínalo hatit, ale i tak to stálo za to. Za výchozí bod jsme zvolili městečko Kalispell a museli jsme projet celý stát od jihu k severu. Montana získala moje naprosté sympatie. Nádherná země - hory, lesy, jezera.

Osídlení je velmi řídké. Na silnicích tudíž nebyl žádný nával.

Cesty někdo plánoval podle pravítka, protože se jede třeba 20 mil aniž by bylo nutno pohnout volantem. Pak přijde řada varování, že následuje prudká zatáčka, ale ta zatáčka je většinou taková, že kdyby tam nebyla ta varování, člověk by si jí ani nevšiml. Přesto tam bývá pár křížů – oni snad přivážou volant řetězem a dávají si šlofíka.

Podle rady v průvodci jsme raději nejezdili po dálnicích, ale po menších silnicích, byla to nádhera.

Tenhle srub by se mi docela líbil, ale pak jsem od toho upustil – silnice vede moc blízko kolem..

V Kalispellu jdeme do motelu - na americká motely mám příjemné vzpomínky, postele jsou dvojnásobné než u nás. To se to panečku spinká.

Z okna jsme se dívali na protější školu. Divil jsem se, kolik tu mají autobusů pro děti

Pak jsme viděli jejich parkoviště

Majitel či provozovatel motelu, starší moc hodný pán, nám radil, ve kterém koutě parku najdeme nejvíc medvědů a hned nám nabízel zaručeně protimedvědový sprej, což jsem raději s díky odmítl. Nevím totiž, jak se na takového medvěda správně stříká a asi bych ho spíš rozdráždil než zahnal. Nakonec se to vyřešilo samo, protože v parku hořel les a z naší strany se do něj nesmělo. Museli jsme celý park objet a jet nahoru z východní strany. Byla to škoda, chtěli jsem jet od západu a přes Logan Pas sjet dolů na východ a pak do Kanady. Takto jsem mohli z druhé strany vyjet jen kousek a museli se zase vrátit.

Cestou jsme ale našli nádherné jezero a navíc se jménem jak z Vinetoua – Two Medicine Lake. Hned vedle něj je přírodní camping, a tady jsem opravdu litoval, že nemáme stan. Jenže do rána napadlo asi 10 cm sněhu, tak mě lítost zase přešla.

Mohli jsme vyjet pouze k turistickému centru před pasem, dál se kvůli požáru nesmělo, ale i tak to stálo za to. Hory vypadají dost drsně, ale v parku je pár trailů, stezek, které by určitě stály za tůru.

Cestou dolů projíždíme vyhořelým lesem - to je tu dost běžné

Pod lesem jsme viděli párek medvědů grizli, jak si kousek od cesty hráli.Zastavujeme, díváme se, ale na fotku jsou dost daleko. Naštěstí. Jsou to pěkné kolosy a dokáží se pohybovat neskutečně rychle. Se sprejem bych si na ně určitě netroufl.

Tohle byl zajímavý pohled – hory celkem náhle končí a dál je už jen prérie.

Široko daleko nic a najednou jsme na hranici. Přívětivý policista se zeptal, zda vezeme tabák nebo drogy a pak zda máme zbraně. Na naše trojité «No» se usmál, dal nám razítko do pasu a popřál pěkný pobyt v Kanadě.

První dojem byl zvláštní - rovina, rovina, rovina. Až na druhý konec kontinetu, přes tisíc kilometrů. Nekonečná pole. Celkem bezútěšná krajina, nechtěl bych v ní žít. Ale to - alespon pro mne - není ta pravá Kanada, ta je mnohem mnohem krásnější.